iHNed.cz

Peppere, vtip je v tom, že tu opravdu musíš být pro lidi. Nemyslím tím jenom fyzicky přítomen, ale musíš mít přímý kontakt s těmi, kdo se spoléhají na tvé vedení. Přesně tohle mi nedávno řekl generální ředitel Plzeňského Prazdroje Doug Brodman.

Aby bylo hned od začátku jasno: s Dougem se známe a v minulosti jsem pro jeho společnost pracoval na některých projektech. Při tom jsem byl osobně svědkem toho, jaký dopad na jeho zaměstnance má jeho filozofie "komunikujeme vším". Protože tahle filozofie má reálný základ, chci se o ni podělit i se čtenáři tohoto sloupku.

Hned z kraje mi dovolte, abych se předem omluvil za jedno neslušné slovo použité v tomto sloupku, ale musím se přiznat, že v daném kontextu je prostě výstižnější než jakýkoli jiný výraz označující jistý typ šéfa či spolupracovníka. Mluvím teď o člověku, který v očích svých kolegů dokáže spolehlivě a velice účinně otrávit prostředí a díky svému protivnému a trapnému zneužívání autority nebo síly (někdy dokonce i té fyzické) mu všichni neřeknou jinak než kretén. Pochopitelně tak nečiní z očí do očí, ale myslí si to a častují ho tak v nepřítomnosti - obvykle ihned, jakmile je z doslechu.

Stručná odpověď na tuto otázku zní "ne". Chcete-li pochopit, proč je to pro vás i vaše následovníky dobrá zpráva, čtěte, prosím, dál. Přiznávám, že jsem otázkou vůdcovství posedlý. Toto téma mě fascinuje už od útlého věku a celou svou profesionální kariéru jsem zasvětil studiu vůdců a snaze pochopit, jak se z lidí stávají lídři.

Představte si, že jste generální ředitel a máte před výročním zasedáním představenstva. Vejdete do zasedačky, posadíte se a spustíte: "Dámy a pánové, rád bych se s vámi podělil/a o pár našich výsledků.

Více než 25 let vyhledává a koučuje výkonné manažery a před třemi lety se rozhodl usadit v Česku. Ze své pražské kanceláře firmy Bubenik Partners se Američan Pepper de Callier věnuje nejen klientům z Evropy, ale i těm z Asie a Spojených států. Koučoval představitele takových podniků jako Boeing, General Motors, Hitachi nebo Japan Energy.

Zkušenosti jsou často k nezaplacení, v oboru řízení firem to platí dvojnásob. Proto vám Hospodářské noviny budou každý čtvrtek přinášet úryvky z jeho připravované knihy "Common Sense Wisdom for Career Success" (Zdravý rozum v úspěšné kariéře).

Roku 1799 v přístavním městě ar-Rašíd (dnes známém jako Rosetta) objevil důstojník Napoleonovy armády kamennou desku pocházející z dob starověkého Egypta. Jeho objev pomohl odhalit do té doby po staletí neřešitelnou záhadu, jak číst egyptské hieroglyfy. Takzvaná rosettská deska se pak stala metaforou pro všechny nálezy, jež pomohou odhalit, rozluštit nebo vysvětlit cosi velmi vzácného a něco, co bylo těžké, či zhola nemožné pochopit.

Ať už jste vedoucím malého týmu, generálním ředitelem velké společnosti nebo dokonce jen svým vlastním šéfem, takzvaný elevator speech (výtahový projev) se může stát jedním z vašich nejsilnějších komunikačních nástrojů.

Celý svůj život jsem zasvětil studiu vůdčích osobností a vždy jsem se zajímal také o vztah mezi mocí a postavením. Mimo jiné také o to, jak nabytí moci nebo dosažení určitého postavení lidi mění.

"Tahle parta umí zabrat. Oni musí zabrat! Co to s nimi je? Beru je na akce mimo kancelář a pořádám pro ně večeře, ale pořád jim to nedochází - chybí jim motivace. Na všechny ty příjemnosti už jsem vydal balík peněz. Ale co mám dělat dál? Zavolejte mi někoho z personálního! Tam by měli mít nějaký nápad!"

Také jste někdy uvažovali, jaké by to bylo znát "zázračnou" otázku, která při pohovoru dokáže utnout všechny naučené odpovědi, jimiž dnešní uchazeči disponují? Pak vězte, že díky více než čtyřicetiletému výzkumu profesora Waltera Mischela byste ji snad mohli nalézt. Než vám ale prozradím, co je to za otázku, dovolte, abych vám naservíroval trochu souvislostí, na které jsem narazil v báječném článku Jonaha Lehrera pro časopis New Yorker.